Jako se každý rok stalo pravidelnou tradicí, tak i letos turistický oddíl Šelmy, působící v Uhříněvsi pod DDM, Dům UM, uspořádal pro svoje členy letní tábor, který je pro všechny šelmáky vyvrcholením jejich celoroční oddílové činnosti. Díky tomu, že někteří oddíláci z nejrůznějších důvodů jet nemohli, tak jsme s sebou mohli vzít i děti, kteří nejsou přímo z oddílu. Ale i tak všech třicet pět dětských účastníků vytvořilo báječný kolektiv mladých táborníků, který zde celých čtrnáct dní prožíval nejrůznější dobrodružství a hry v přírodě.

  Vše začalo v neděli18. července 2004, kdy se na louku za pilou u Nového Knína všichni sjeli, aby se ubytovali v některém z právě postavených tee pee. Nyní už zbývá vyrobit si z větví a krajinek postele a ešusovníky a tábor pod vedením Dagmar Mikuláškové a dalších vedoucích se může naplno rozjet.

   Již druhý den čekala na děti první etapa celotáborové hry na téma Strážci času, takzvané výcvikové středisko, kde měli všichni prokázat, že jsou dobrými adepty do stráže času a že se na ně můžou ostatní kdykoliv spolehnout v nejrůznějších situacích. A tak v lese byly připraveny nejrůznější disciplíny, jako třeba natažené lano, pavučina, morseovka a další. Když všichni vším prošli, i když někteří s odřenýma ušima, začalo vybírání vhodných adeptů do stráže času. Pak byli všichni rozděleni do třech oddílů a každý dostal na krk krystal, který jim dodával sílu cestovat v čase. Ten si musel po celý tábor hlídat, aby ho nikde neztratil. Podle těchto krystalů se po celou dobu tábora jmenovali i jednotlivé oddíly: Rodoniti, Bouřňáci a Tygří oči.

   Další etapa začala večer u společného táboráku. Najednou z lesa vyšel muž v černém oblečení a představil se jako posel času z 26. tisíciletí a přivítal všechny nováčky ve stáži času. Pak všem oznámil jejich první, napřed ne příliš těžký úkol. Stalo se, že se Robinson Crusoe na své cestě dostal do spárů lidojedů a měl se tak stát jejich obětí. Hrozí, že se nevrátí zpět do Evropy, nebude moci o své cestě nikomu povědět a Daniel Defoe nebude tak moci o jeho cestě napsat knihu, kterou znají miliony lidí po celém světě. Pak odešel zpět do lesa. Následující dny pak naše strážce času čekaly hry a soutěže, které vyvrcholily akcí Záchrana Robinsona na jezírku ve Velké Lečici, kam jsme se mimo jiné jezdili koupat.

   Po zvládnutí této akce děti v noci čekal přechod časoprostorem, který představovala osvětlená a ozvučená brána času, ve které je přivítal opět posel času. Oznámil jim, že ve dvacátém šestém tisíciletí se vyskytla nemoc, kterou vyléčí jen lektvar, který uměli připravit pouze druidové. A tak druhý den se náš tábor proměnil v keltskou vesnici, kdy se mimo jiné vyráběli výrobky z keramické hlíny. Večer všichni měli za úkol nalézt v lese svatyni a odpozorovat druidy, jak ho při západu slunce připravují onen lektvar a co vše do něj přidávají.

   Když i tuto etapu všichni splnili, čekal je další přechod časoprostorem, tentokrát do doby renesance. Stalo se totiž, že nepřátelská skupina cestovatelů časem unesla nejvýznamnější představitele renesanční doby, čímž hrozí že se výrazně zpozdí vývoj celého lidstva. Například objevení Ameriky by se opozdilo o 300 let, vynález letadla o 500 let a do vesmíru by se nelétalo vůbec. Aby mohla renesance správně proběhnout, tak měly všechny tři oddíly za úkol dokončit díla renesančních mistrů a tím zacelit dobu jejich nepřítomnosti, čímž by se výše popsanému nebezpečí předešlo. To, co na ně čekalo, bylo během jedné hodiny dokončit obraz Mony Lisy od Leonarda da Vinci, usochat z hlíny sochu Davida od Michelangela Buonarrotiho a dopsat část Božské komedie od Danteho Alighieri.

   V další etapě se všichni přenesli na Aljašku do doby zlaté horečku, kdy se stalo, že loď s nákladem zlata, za které měla být na východě postavena železnice, byla uloupena piráty, a tak děti měly za úkol narýžovat zlato nové, aby železnice mohla být postavena, tak jak bylo plánováno. K tomuto účelu posloužil zdejší Voznický potok.

   Pak nastala etapa, ve které se děti dostaly do doby lovců kožešin, kdy měly za úkol ulovit medvěda, který se ve zdejším lese vyskytl. Protože jinak by byl narušen potravní řetězec, který v té vždy byl.  Když ho za šera úspěšně ulovily, opět je čekala cesta osvětlenou a ozvučenou bránou času, tentokrát však nataženou po lanech přes potok.

   V poslední etapě se všichni dostali do antického Řecka, kde se zúčastnili právě probíhající olympiády a zasoutěžili si v nejrůznějších disciplínách, jako běh na 100 metrů, skok do dálky, do výšky, házení na cíl, a tak podobně.

   Poslední večer byla zakončena etapová hra a tím i celý tábor nejprve slavnostním ohněm a posléze se s dětmi rozloučil i Posel času. Sdělil jim také , že svým čtrnáctidenním počínáním zachránili kritický den v 26. tisíciletí a propustil je ze služby stráže času. Pak nasedl do připraveného modulu a za doprovodu ohňostroje se vrátil zpět do své doby. 

   Tábor skončil. Myslíme si, že se většině dětí, kteří zde s námi byly, líbil a mnozí se těší, že se tu zas na přes rok sejdeme opět.

   To, že se tábor povedl, musíme poděkovat také všem vedoucím a dospělému osazenstvu tábora, našim třem instruktorům (které jsme na konci tábora jmenovali čestnými členy turistického oddílu Šelmy), dále dalším dobrovolníkům, kteří nám buď pomohli se stavbou nebo bouráním tábora, a nebo neváhali jet z Prahy a pomoci s celotáborovou etapovou hrou. Velký dík patří také Pepovi Drábkovi, Honzovi Ovečkovi a Romanu Urbancovi, jejichž oddíly nám zapůjčili stany typu tee pee, aby děti nemusely celých čtrnáct dní spát pod širákem. Na závěr jsme požádali několik dětí a instruktorů, aby náš tábor krátce zhodnotili:

„Tábor byl pěkný, moc se nám to líbilo.“             (Luky a Tom Rathousští)

„Moc se mi tam líbilo, hráli jsme spousty her (v lese i na louce), bylo tam dobré jídlo, prostě super tábor. Jestli bude příští rok znovu, tak tam určitě rád pojedu.“             (Dan Semeniuk)

  Tábor zanechal v duši devítiletého kluka nezapomenutelný zážitek, který si hodně dlouho bude pamatovat. Prohlásil při odjezdu z tábora: „Bylo to to nejlepší, co jsem zažil“           (podle informací rodičů Tomáše Ketzla) 

„Myslím, že letošní tábor se zvláště povedl. Nejenže se tam sešla skvělá parta vedoucích, ale i děti táhly za jeden provaz a dokázaly se postarat o parádní zábavu se vším všudy“

(Radka Hůlová – instruktorka)

„Bylo to skvělé, k tomu není víc, co dodat“          (Michal Včeliš – náš instruktor)

Libor