Dobrodružství
v přírodě, výpravy, hry, kamarádství a vůbec činnost
blízká skautingu, to vše je neodmyslitelná součást každého turistického oddílu.
Každý, kdo se rozhodne stát členem takového oddílu, tak už nechodí jenom do
takového obyčejného kroužku, který je zaměřený víceméně na jednu konkrétní
činnost. Turistický oddíl je něco trošku jiného. V takovém oddíle lze toho zažít
a naučit o hodně víc. A proto není divu, že se do takovýchto oddílů
každé
září hlásí spousta dětí.
Mezi takovéto oddíly patří i náš turistický oddíl Šelmy, který
v Uhříněvsi působí již dvanáct let.
Letos jsme se s naší činností po několika letech vrátili zpět pod
SHM Klub Uhříněves-Kolovraty, a tak se na našich pravidelných pátečních
oddílových schůzkách scházíme
Uhelně - v klubovně SHM.
V našem oddíle je zvykem, že každý příchozí
do
oddílu projde zvláštním přijímacím rituálem, který se pro sedm letošních šelmáků
konal na
oddílové
schůzce dne 26. září. Nejprve jsme si přinesli z obory dřevo a rozdělali
slavnostní oheň. A pak to vše začalo. Nováčci se nejprve podrobili jednoduché
vstupní zkoušce, kterou zvládli všichni. Pak složili oddílový slib, který
ztvrdili svým podpisem zlatě píšící propiskou. Následně poklekli a byli
skutečným kovovým mečem pasováni na právoplatné šelmáky. A nakonec obdrželi své
oddílové šátky okrové barvy, které si můžou na sebe brát na každou výpravu. A
protože
do našeho oddílu přicházeli noví členové, tak pro čtyři
další šelmáky se celý rituál opakoval i pátek následující. Avšak to nebylo vše.
Celý proces přijímání nováčků se završil na naší Úvodní výpravě v sobotu 4.
října 2008, kde získali své oddílové průkazky.
Sraz jsme udělali v 8:00 hodin na nádraží v Uhříněvsi a pak odjeli
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
vlakem do
Prahy, kde jsme přestoupili na další
vlak do Berouna. Vystoupili jsme
v Srbsku připraveni na celodenní pěší výlet.
Náš první cíl, Kodská jeskyně, byl
ukrytý vysoko v kopcích nad Srbskem. Nejprve
jsme prošli legendární trampskou osadou „Údolí děsu“ Tato osada byla založena v roce 1922 a
takto byla nazvána po průtrži mračen z roku 1925 a následné
povodni. S osadou byl spjat například trampský písničkář Pedro Mucha, mimo jiné
autor známé trampské písně „Řeka
hučí“. Pak jsme šli kolem bývalého mlýna a
studánky a
zamířili si to dál. Když jsme byli asi půl kilometru před jeskyní,
zavázali jsme šelmákům oči a k jeskyni jsme je přivedli poslepu. Kodská 
jeskyně
je asi 15 metrů dlouhá krasová jeskyně, kde žili lidé už v době kamenné. Zde
jsme si nejprve udělali polední přestávku a pak ve svíčkami osvětlené jeskyni
jsme všem slavnostně předali jejich oddílové průkazky. Po menší hře, kterou tu
připravili naši instruktoři jsme pokračovali k našemu druhému cíli. Sešli jsme
k řece Berounce, prošli Srbskem a vydali se
proti proudu řeky k bývalému
vápencovému lomu V Kozle (těžilo se zde do r. 1940), známějšího spíš pod jménem 
Alkazar. To je to místo, kde jsme pasování nováčků
prováděli vloni. Nyní jsme se
zdejšími štolami nejprve prošli a pak jsme zde pro šelmáky uspořádali bojovku po
svíčkách. Pro mnohé to byla vůbec první bojovka v životě. Pak jsme se již začali
pomalu vracet zpět k nádraží, odkud jsme se vrátili zpět do Uhříněvsi. Že se
tato úvodní výprava povedla, bych chtěl pro jejich pomoc poděkovat hlavně Mandě
Smrčkové a instruktorům
Ondrovi Krupkovi a Michaelu Mrázovi a také všem šelmákům,
kteří ač jsou většinou od 1.- 3. třídy, tak krásně tuto akci zvládli.
A kam pojedeme příště?
Určitě někam do přírody. Do míst, kam to za dobrodružstvím táhne každého správného šelmáka.
